Tisková zpráva

Jana Chytilová zachytila neobyčejnou proměnu ocelového srdce republiky v architektonický unikát

Vloženo: 05.04.2013
Dolní oblast Vítkovice

PRAHA - Hodinový snímek režisérky Jany Chytilové Po Jantarové stezce měl včera premiéru v pražském Kině Lucerna. Zachycuje proměnu bezmála 200 let starého ostravského průmyslového areálu Dolních Vítkovic v místo určené současným lidem. Ze špíny a rzi vyrostl areál, jaký nemá v postkomunistických zemích obdoby. Někdejší ocelové srdce republiky tepe v úplně jiném rytmu – lidé se sem přicházejí vzdělávat a rozvíjet, ale také bavit a všemožně trávit svůj volný čas. 

 

Dokumentaristka Chytilová spolu s kameramanem Miroslavem Vránkem po tři roky mapovala, jak se z vysoké pece, která ještě řadu let po sametové revoluci chrlila stovky tun žhavého železa, stává naučná prohlídková trasa, jak se plynojem, ve kterém byl jímán vyčištěný vysokopecní plyn, mění v unikátní a architektonicky skvostnou Multifunkční aulu Gong a jak se VI. energetická ústředna, která byla energo centrem někdejší huti, přetváří v zábavný, hravý, interaktivní Svět techniky odhalující všemožné vědecko-technické vynálezy. Na konci trnité cesty Dolní oblastí Vítkovic, místem uprostřed Ostravy, je Jantarová stezka. Přesněji dokument Po Jantarové stezce, který Jana Chytilová představila na premiéře v Praze.

„Režisérka Jana Chytilová byla skoro u všeho, co se v Dolních Vítkovicích od začátku jejich oživení a proměny dělo. Chodila na kontrolní dny, kde se hádali stavbaři, týdny trávila ve vítkovickém archivu a probírala se historickými materiály, mluvila s architekty, s dělníky i průvodci po kulturní památce, kterou Dolní Vítkovice jsou. Natáčela ale třeba taky koncert Jarka Nohavici nebo odhalení monumentálního obrazu svatého Václava v už obrozeném plnyojemu - Gongu. Ze sedmdesáti hodin materiálu vzniklo 52 minut, které opravdu stojí za to,“ říká Jan Světlík, šéf strojírenského holdingu Vítkovice Machinery Group a autor vize celé revitalizace někdejšího brownfieldu v centru Ostravy.

Příběh filmu začíná v roce 1828, kdy byly v ostravských Vítkovicích založeny železárny. Vznikl tehdy ojedinělý, jinde v Evropě neexistující komplex těžké průmyslové výroby - od těžby uhlí přes úpravnu a výrobu koksu až po produkci surového železa. Prosperující továrna, která rostla a získávala neuvěřitelný vliv. Proto kolem ní vyrostly celé městské čtvrti. O 170 let později jsme téměř v současnosti, kdy (v roce 1998) výroba administrativním rozhodnutím města, které za svůj rozkvět v mnohém vděčilo i Dolním Vítkovicím, skončila, území osiřelo a až o několik let později bylo prohlášeno Národní kulturní památkou a Evropským dědictvím. Dědictvím, ze kterého „dědicové“ zpočátku neměli mnoho radosti. Postupně ale připravili grandiózní projekt, který vyvedl největší industriální památku v ČR ze slepé uličky.

Loni se Dolní Vítkovice  poprvé po téměř 200 letech otevřely lidem. Kdysi průmyslová oblast se stala samozřejmou součástí krajského města Moravskoslezského kraje a dostala zcela nové využití. Tvrdou práci tady nahradila práce intelektuální, havíře a vysokopecaře vystřídali školáci, studenti, účastníci mezinárodních kongresů nebo odborných konferencí. Postupně také umělci všech žánrů. Autorem nové vize staré oblasti je ředitel vítkovického holdingu, většinový majitel skupiny Vítkovice Machinery Group Jan Světlík. A mužem, který tuto vizi zrealizoval, je špičkový architekt Josef Pleskot. Jana Chytilová to vše zdokumentovala a našla průsečík s věhlasem Jantarové stezky, obchodní severo – jižní spojnice Evropy, která vždy přinášela kontakty, novinky a pokrok.

„Když jsem poprvé přijela v roce 2009 do Vítkovic a měla začít točit o přestavbě plynojemu v multikulturní centrum a viděla ten obrovský projekt celé přestavby území Dolních Vítkovic, byla jsem v šoku. Stála jsem uprostřed obrovských rour a přemýšlela o tom, co s tím vlastně budu dělat, když výrobě železa vůbec nerozumím, na gymplu jsem měla čtyřku z matiky, fyziky a chemie - každý rok postupně  jednu - protože jsem totálně humanitní typ,“ usmívá se režisérka Chytilová. Zlomový okamžik podle jejích slov byl, když s kameramanem Miroslavem Vránkem, architektem Josefem Pleskotem a generálním ředitelem Janem Světlíkem vkročili malými dvířky do plynojemu, který byl tehdy nasvícen jedním provizorním světlem, a viděli poprvé zevnitř ten prázdný monumentální prostor a slyšeli ozvěnu, která se tam nesla. „Byl to neuvěřitelný zážitek. A těch pak byla spousta. A určitě ještě bude – protože bez Vítkovic a všech, se kterými jsem točila a s nimiž jsem se tam potkala, už to v Ostravě nejde. Všichni a všechno je tam prostě fajné. Určitě by si to tam měli všichni jet ověřit na vlastní oči,“ láká Chytilová.

Projekt revitalizace Dolních Vítkovic není pražskému publiku neznámý. Téměř přesně před rokem byla zahájena výstava obřího modelu celé dolnovítkovické oblasti v prestižní pražské Galerii Zdeněk Sklenář. „Tehdy jsme ještě všechno ukazovali na modelu, o všem jsme hovořili v budoucím čase. Necelý rok poté se už k nám denně přicházejí vzdělávat děti i učitelé, na prohlídky do tajemných vysokopecních útrob chodí zvědaví laikové i zkušení pamětníci. Máme za sebou obří akce jako mezinárodní konference, hudební festival Colours of Ostrava, šňůru koncertů Jaromíra Nohavici nebo cirkusovo-akrobatickou show Cirk La Putyka. Během uplynulého roku nás navštívilo už téměř šest set tisíc návštěvníků, z čehož máme obrovskou radost,“ dodává závěrem Petr Koudela, ředitel sdružení Dolní oblast Vítkovice.

 

Dokument Jany Chytilové je po slavnostní pražské permiéře určen pro festivaly a vysílání v České televizi.  


 

Režisérka Jana Chytilová

Je autorkou řady publicistických a dokumentárních pořadů, spolupráce s Českou televizí, TV Nova a Prima, v roce 1990 spoluzakladatelka nezávislého filmového a televizního studia FATE. Natočila mj. řadu portétů významných osobností jako například kanoisty Lukáše Pollerta, herečky Chantal Poullain, výtvarníka Vratislava Hlavatého, historika umění Jiřího Šetlíka, sochařky Věry Janouškové, básníka Ivana Wernische, sochaře Miloslava Chlupáče, natočila dokumentární film Alfons Mucha (o životě a díle zakladatele Art Nouveau ), celovečerní film o legendární undergroundové skupině The Plastic People of The Universe,  film o historii slavné sklárny Moser, dokumentární film  Thomas Messer: Můj život s Guggenheimem (o slavném rodákovi, který stál 30 let v čele nejslavnější instituce, z níž vytvořil světové museum), dokument o umělci Milanu Grygarovi apod. Spolupracovala na pořadech televize Nova (cyklus o koních), Prima (kulturně-společenský týdeník Xantypa Plus) a ČT jako byl Salon český, X aneb Xkrát o kultuře nebo Kultura.cz, pro které natočila řadu příspěvků. V současné době je režisérkou hodinového měsíčníku o vizuálním umění ARTMIX,  který vysílá ČT 2.

 

Kameraman Miroslav Vránek

začínal v letech 1978- 1986 jako asistent filmové kamery v České televizi v redakci dětského vysílání, od roku1986  pak působí jako samostatný kameraman, s režisérkou Janou Chytilovou spolupracuje od roku 1989.

 

Střihač Jiří Brožek

V roce 1973 nastoupil do Filmového studia Barrandov, kde setrval až do roku 1989. Od roku 1976 působí jako samostatný střihač. Za svou kariéru sestříhal více než 100 celovečerních filmů, desítky televizních inscenací a řadu televizních seriálů. Spolupracoval mimo jiné s Ladislavem Smoljakem, Karlem Kachyňou, Jiřím Menzelem, Věrou Chytilovou nebo Václavem Havlem. Je držitelem osmi ocenění Český lev za filmy Krvavý román (1993), Je třeba zabít Sekala (1998), Anděl Exit (2000), Nuda v Brně (2003), Sluneční stát (2005), Hezké chvilky bez záruky (2006), ...a bude hůř (2007) a Odcházení (2011 ). S režisérkou Janou Chytilovou spolupracoval na filmu The Plastic People of The Universe (2000), portrétu Ivana Wernische (2005) a filmu Po Jantarové stezce (2012). 

 

Autor hudby David Fikrle

Zkušený muzikant, baskytarista kapel Tony Ducháček & Garage a Moštárna, se kterým režisérka Jana Chytilová už delší dobu spolupracuje. Hudbu nejen složil, ale i sám zahrál a nahrál. „Dokáže vystihnout náladu filmu, je to výborný muzikant a navíc pečlivý. Mám ráda jeho elektronické minimalistické nálady, které se různě prolínají a rozvíjejí,“ říká režisérka. Je autorem znělky pořadu o výtvarném umění ARTMIX, s Janou Chytilovou spolupracoval také na dokumentárním filmu Thomas Messer: Můj život s Guggenheimem a řadě dalších projektů.